| 10 Únor 2010
Seznamování a sžívání dvou činčil může být proces velice pomalý a náročný, ale rozhodně stojí za to. Je úžasné pozorovat, jak spolu dovádějí i odpočívají. A ony budou také spokojené, že mají vedle sebe kamaráda stejného druhu.
Jestliže spolu činčily nevyrůstaly odmalička, nemůžeme očekávat, že budou hned vycházet a radovat se z přítomnosti toho druhého. Jsou to sice zvířátka společenská, ale jejich chování může být velmi teritoriální. Přesto je možné vlastnit činčily, které spolu budou žít skutečně rády. Je však zapotřebí postupovat zvolna, protože nečekané setkání dvou jedinců může vyústit v konflikt končící smrtí jednoho z nich.
Jak činčily seznámit
Na neutrální půdě
Jedním z nejpopulárnějších způsobů, jak toho dosáhnout, je technika neutrální zóny.Její podstatou je seznamovat činčily v prostředí, které ani jedna z nich nevnímá jako své teritorium. Necháme je, samozřejmě jedině pod dozorem, ať se navzájem v novém terénu poznávají. Pokud jedna z nich začne útočit na druhou, odebereme ji, umístíme zpět do její vlastní klece a dopřejeme jí oddechový čas. Jestliže takto seznamujeme více činčil najednou, ostatní mohou pokračovat ve vzájemném poznávání. Tímto způsobem pokračujeme tak dlouho, dokud se k sobě nezačnou chovat vyloženě přátelsky – třít se nosy nebo se vzájemně tulit.
Domečky vedle sebe
Další možností je nechat činčilu v její vlastní kleci a novému přírůstku pořídit příbytek jiný. Klece dáme vedle sebe a umístíme po stranách tak, aby se mohla zvířátka stále vidět a cítit. Budeme je vypouštět pravidelně, ve stejnou dobu, ale prozatím ne obě současně.
Nechme na činčilách, kdy spolu budou chtít navázat kontakt. Klece však nesmí být umístěny příliš blízko sebe, aby se zvířátka při pokusu o sblížení neporanila o mříže.
Po týdnu či dvou můžeme činčily zkusit vypustit z klece současně. Když to uděláme poprvé, možná se budou navzájem honit nebo napadat. Tomu bychom měli co nejrychleji zabránit.
Zkoušíme to denně, dokud nezaznamenáme, že počet incidentů výrazně klesá, až odezní úplně. Po 3-4 týdnech můžeme zkusit přestěhovat novou činčilu do klece ke druhé. Patrně budou brzy spát ve stejném domečku, pít z jedné láhve a jíst ze stejné misky.
Takto pozvolna lze postupovat i se začleněním třetí činčily.
V malém prostoru není místo k boji
Další technika je hojně využívaná především mezi farmáři. Dvě nebo více činčil umístíme do malé přepravky a dohlížíme na ně. Při jakýchkoli náznacích boje je okamžitě oddělíme, stísněný prostor jim neumožní, aby si v tak krátké době ublížily. Po 10-15minutách pokus opakujeme. Tuto metodu je však nejlépe zkoušet až poté, co byly činčily nejprve několik dní či týdnů umístěny v samostatných klecích poblíž sebe a mohly si tak na zvykat jedna na druhou postupně.
Půjčte jí hračku
Další možností je přemístění hračky nebo pelíšku nové činčily do klece druhé, která si postupně přivykne na nový tělesný pach a přijme "vetřelce" snáz. I tady je však nezbytné dát zvířátkům čas a hlavně být při jejich sbližovacích pokusech vždy nablízku.
Samotáři a individualisté
I činčily jsou osobnosti, u každého zvířátka tedy může být úspěšná jiná metoda. Může se stát, že narazíte na jedince, mezi nimiž vzájemné pouto vytvořit nelze. Někteří prostě preferují samotu. Je také možné, že spolu budou žít roky v klidu a najednou se rozhodnou, že už jim to nevyhovuje.
V tomto případě je lepší zvolit oddělení než riskovat, že si navzájem ublíží.
